Příběhy rybářů
Gabriela Tauberová
Příběh Gabriely Tauberové
Počátek mé rybářské vášně se datuje k jaru roku 2011,mým nástupem na léčebný pobyt do rehabilitačního ústavu Kladruby,ve kterém jsem strávila dlouhé 4 měsíce a který mi přinesl do života něco neočekávaného,leč krásného. První impuls k mé rybářské vášni mi předal vášnivý rybář a hospodář naší kladrubské organizace Honza Porhansl,u něhož jsme v restauraci hledali nějaké to rozptýlení po celodenních lékařských procedurách a večery trávili debatami o rybaření.Později mi osud přivedl do cesty kamaráda Péťu Kryma,též klienta RÚ Kladruby a věřte nevěřte,též vášnivého rybáře.Jemu,který mi „jednou“ u rybníka dal rybářský prut do ruky a řekl :“Zkus to“ a měl se mnou trpělivost při obtížných začátcích,patří můj dík a vděčnost.Od té doby se snažím svůj rybářský um zdokonalovat a prut jsem z ruky už nepustila. Jako člověk s handicapem již nemohu aktivně provozovat jiné sporty,a proto se stalo rybaření mojí láskou a vášní.Poté,co jsem vstoupila do řad kladrubských handicapovaných rybářů jsem získala především spoustu úžasných nových kamarádů,též handicapovaných,kteří mají také rozdílný a jiný pohled na život.V rámci naší organizace jsem absolvovala veškeré rybářské závody.Až v tomto roce 2015 jsem se osmělila,překonala stud a dovolím si říci,již s trochou zkušeností,a přihlásila jsem se a zúčastnil 1. ročníku závodu „O pohár předsedy středočeského územního svazu.“ Moje snažení přineslo ovoce a já,k mému obrovskému překvapení,jsem se umístila na krásném 2.místě mezi 104 rybáři,na což jsem s pokorou velmi pyšná. Tím si uvědomuji a chci říci,že i když člověk,a nemusí to být vlastním přičiněním,má jakýkoliv.zdravotní handicap,měl by a musí najít v sobě takovou sílu,aby mohl potvrdit přísloví:“Když se chce,tak to jde.“ Nikdy nevíme co a kdy nám osud a život přinesou. Tak tohle byl okamžik,který mi pozměnil život.A jaký okamžik pozměnil „rybářský“život Vám? Přeji Vám klid u vody a mnoho rybářských zážitků
